Na ostří nože

Vybavení a nastavení

Foceno Canonem 400D, ohnisková vzdálenost 200mm. Clona F2.8, čas podle automatiky 1/25 resp. 1/15, iso 200. Tentokrát jsem fotkám v počítači jen lehce přidal kontrast a mírně doostřil (úpravy které jsou v digitální fotografii nutné snad u všech fotek).

Teorie

Chytrá kniha praví, že kovový předmět poskytuje pouze přímé odrazy světla - tedy světlo se od předmětu odráží přesně ve stejném úhlu jako na něj dopadá, něco jako zrcadlo. Což má ten důsledek, že když na kovový předmět dopadá světlo ve vhodném úhlu, tak ten září skoro jako onen zdroj světla. Naopak pokud by na kovový předmět nedopadalo žádné světlo z vhodného úhlu, tak bude černý. Což se nikdy nestane, ale můžeme se tomu přiblížit.

Poznámky k fotkám

Na první fotce je světlo ve vhodném úhlu a poskytuje přímý odraz světla do objektivu. Následkem toho je ostří nože světlejší než bílé pozadí (které se tak zdá šedé). Důležité je že světelný zdroj je hodně velký a rovnoměrný, takže není na noži vidět. Zároveň díky svojí velikosti nasvěcuje i zbytek scény. Jak jsem dosáhl toho velkého světla se dočtete v posledním odstavci.

Naproti tomu na druhé fotce je světlo mimo vhodné úhly odrazu (konkrétně zboku). Je to stejný nůž a stejné pozadí, ale najednou je nůž tmavší než pozadí. To že není nůž úplně černý je způsobeno tím, že můj "ateliér" není černý, a tak jakékoliv světlo v něm se rozptýlí a nakonec svítí se sníženou intenzitou ze všech směrů.

Poslední prvek jsem přidal až po několika prvních pokusech a kontrole výsledků v počítači, takže není ani na dokumentační bonusové fotce. Použitá rozptylka má ještě výměnný povrch aby mohla sloužit jako odrazná deska. Tenhl povrch jsem namotal na malý polštář a položil mezi stativ a nůž, tak aby odrážel trochu světla do stinné části kompozice. Stejně by se dal použít i kus alobalu.

Bonus

Poslední fotka ukazuje jak to u mě vypadá, když provádím takovéhle věci. Berte fotku jenom jako dokumentační, protože stativ jsem chtěl mít na fotce, tak jsem to fotil z ruky a je to trochu rozmazané. Základem je uklizený gauč (alespoň někdy si ho uklidím). Přes něj je natažené bílé pozadí - je to role bílé tapety. Na gauči je pak postavená lampička, před ní je pomocí trekingových hůlek položená rozptylka - kruh s bílou průsvitnou látkou uvnitř. Ta je tajemstvím onoho velkého světla. Lampička svítí na rozptylku a ta se pak chová jako rovnoměrný zdroj světla. No a posledním, ale velice důležitým prvkem je pevný stativ.