Kyrgyzstán - Skazka

Skazka 

Skazka

Ráno nás vyzvedává domluvený řidič. Ještě se ujišťujeme o domluvených podmínkách. Na první pokus auto nestartuje, tak ho musíme roztlačit. Pak už jede v pohodě. Řidič je komunikativní, ale nějak se s naší ruštinou nemůžeme domluvit.

Naše první zastávka je u zajímavě tvarované skály, kde prý loupežníci přepadávali karavany. Pak už sjedeme z asfaltové hlavní silnice vedoucí okolo jezera Issyk Kul na prašnou cestu vedoucí směrem k horám. Byla by to cesta spíš pro jeep s náhonem na všechny kola, a tak je to s naším osobáčkem docela dobrodružné. Nakonec jsme auto, téměř doslova zapíchli u cesty a vyrazili na procházku. Krajina tu je neskutečně barevná, v odstínech od žluté po červenou. Je tu jeden malinký pramínek vody, údajně radioaktivní. Jinak je tu naprosto sucho a pusto, jen tu a tam se krčí nějaký sukulent. Procházíme touhle barevnou měsíční krajinou, když přicházíme k členité skále. To je údajně 40 zkamenělých chánových žen. Jedna z žen prý byla chánovi nevěrná, a tak nechal chán ženy zkamenět, pro jistotu všechny, aby měl jistotu, že už ho žádná z nich nepodvede. No a aby bylo spravedlnosti učiněno za dost, o kus dál přicházíme ke zkamenělé postavě chána. Pak už nás náš řidič a průvodce v jednom žene zpět, že prý tam je radioaktivita, a že se tam nemůžeme déle zdržovat. Pak ale při pokusu otočit auto zapadá kolem do písku a náš osud je zpečetěn. Alespoň po následující půl hodinu, kdy tlačíme auto ven z písku na místo, kde se bude moct rozjet. Nakonec se to zadaří, i když během jízdy ještě jednou trochu nebezpečněji plaveme s autem v písku. Nicméně všechny nástrahy jsme překonali a ocitáme se zpět na pevném asfaltu.

Po cestě zpět zastavujeme na chvíli u vody. Ani se nekoupeme, jen chvíli sedíme na hezké opuštěné pláži. Naše poslední zastávka je na hřbitově (naštěstí se zatím jednalo jen o poslední zastávku tohoto výletu). Už cestou tam jsme si ho vyhlédli. Je to typická ukázka kyrgyzského hřbitova - mísí se tu islám připomínaný půlměsíci, komunismus reprezentovaný rudými hvězdami a kyrgyzský způsob v podobě hrobek ve tvaru jurt.

Kyzyl Tuu a Slané jezero

Po návratu balíme věci a jdeme na zastávku autobusu směrem dál po pobřeží jezera Issyk Kul. Naším cílem je vesnice Kyzyl Tuu, případně slané jezero Kara Kol nacházející se nedaleko. Na zastávce sedí 2 postarší ženštiny. Pozdravíme a čekáme na bus. Za chvíli nám ženštiny přinesly pár meruňek, ať ochutnáme. Vděčně přijímáme a dáváme jim na oplátku pohled Prahy. Na zastávku přichází pán a vehementně stopuje. Když na zastávce zastaví auto, řidič zjevně chce spolucestující, tak se k němu hned chlap i ženštiny hrnou. S naší chatrnou ruštinou vzdáváme boj o místo v autě, když tu na nác řidič a paní mávají, ať jedeme. Ženštiny nám to zjevně domluvili. Pán je policajt a jede domů do Cholpon Ata. Je na něm znát, že není taxikář a jízda je v pohodě.

Kyzyl Tuu je ještě větší díra, než jsme čekali. Je tu jeden vyjedený krám, restaurace, 3 domy a to je vše. No dobře, domů je tu o trochu víc, ale díra je to stejně. Navíc díra, která žije ze sdírání turistů gangem taxikářů :-). Ale všechno popořádku. Vystupujeme z auta a odmítáme taxikáře, který nám za nehoráznou cenu nabízí odvoz k jezeru. Rozhlížíme se a okukujeme terén. Dává se s námi do řeči mladík, vládnoucí velmi dobrou angličtinou, což je na Kyrgyzstán unikum. Hezky se s ním povídá a dává nám cenné informace o místě. Říká nám i kolik by co mělo stát (vcelku reálné ceny). Škoda jen, že s člověkem s bílým obličejem, se není nikdo z poskytovatelů služeb ochoten o takových cenách bavit. Nejdřív ale jdeme do restaurace na něco k jídlu. Tam potkáváme slováky z Karakolu. Ti si domlouvají výborný odvoz k jezeru, tak se k nim chceme přidat, ale nevejdeme se. No když už jsme zase venku, tak si taky zkoušíme domluvit odvoz. Bohužel s podstatně menším úspěchem. Taxikáři začínají na skoro desetinásobku ceny a odmítají smlouvat. Je to pravý gang, kdy se s námi baví jen jeden taxikář a ostatní jakoukoliv přímou komunikaci odmítají. Když už se nám začínají smát do očí, tak na ně kašleme a jdeme zpět do restaurace na jídlo. Jsme rozhodnuti raději nejet k jezeru, než podporovat takové mizery. Ne že by se jednalo o sumu, kterou si nemůžeme dovolit, ale jde o princip. Mluvčí taxikářů za námi přichází se slevou, ale stejně chce víc než jsme ochotni dát. Připozdívá se, tak se rozhodujeme tady přespat a ráno se uvidí. Zcela drze se ptáme u jurty, jestli bychom tam nemohli přespat. Prý že tam bydlí oni, ale ve vesnici (200 metrů) mají dům a tam nás přespat nechají. Je to dost hrůza. Sice mají DVD, které nám jde pán jako první ukázat, ale když nám chce v místnosti rozsvítit, tak musí jinde žárovku vyšroubovat. Ale nakonec se domluvíme, oni přespí v domě a my v jurtě. A tak za 200SOM na osobu máme tradiční kyrgyzské ubytování. Majitelé nás ještě, jako správní hostitelé, pohostí čajem a chlebem a pak jdeme na kutě.